eskola600-klik

Klademe si otázku, jestli by byl člověk v této zhýčkané době schopen vystoupit ze své komfortní zóny a jít jen tak „přežívat“ bez všech vymožeností dneška do přírody. O této domněnce se přesvědčili hned v několika směrech letošní účastnici DOFE.

Krásného úterního rána se čtyři odhodlaní účastníci projektu DOFE setkali na vlakovém nádraží a plní očekávání vyrazili na cestu. Nebyli v tom však sami, jako odborný dozor, ale také jako plnoprávní účastníci se s nimi odhodlali přidat dva z našich učitelů, a to pan Havrlant a pan Sikora, za což jim patří velký obdiv a dík za jejich starost o studenty. Přebujelé nadšení z výletu opadlo ihned po příjezdu na místo, odkud měli vyjít. Stížnosti a nespokojenost se hromadily, a to zejména kvůli dlouhé a kopcovité cestě a též kvůli těžkým batohům, ve kterých si někteří nesli skoro celý pokoj. Tato negativní energie opadla hned v tu dobu, když přišli na první kontrolní bod, a to k chatě Slavíč.

Nádherné počasí kombinované s ještě krásnějšími výhledy vytvářelo skvělou atmosféru a odvážlivci si konečně mohli říct větu: „Za ten výšlap to stálo.“ Po krátkém odpočinku se znovu vydali na cestu, dalším kontrolním bodem bylo místo, kde strávili následující noc. Po cestě plné diskusí, zábavy a poznání přišli konečně na zmiňované místo. Byla to veliká úleva, už ani nedoufali, že místo najdou, a po ušlých šestnácti kilometrech „už toho měl každý dost“. Po příchodu si všichni postavili stan a poté si uvařili jídlo na plynových vařičích.

Strava nebyla přehnaně pestrá, většinou se jedly instantní polévky, těstoviny… Od doby příchodu až po večer bylo nádherné počasí, které všem vykouzlilo úsměv na tváři. Po velmi pěkně stráveném odpoledni se „dofáci“ rozhodli jít spát, to ještě ale nevěděli, co je bude čekat brzo ráno. Každý měl radost z toho, že je mu při usínání teplo a že noc bude „v pohodě“. Těsně po příchodu nového dne ale začalo pravé peklo, teploty venku nepřesáhly snad ani 7 stupňů, takže se borci museli pečlivě přiobléknout. Celou noc však přežili, a to, co je zahřívalo, byly myšlenky na další den plný krásy přírody. Ráno si po probuzení udělali skromnou snídani a převařili vodu z místního pramene na čaj.

Následně přišlo trochu zdlouhavé balení stanů a všech věcí, co měli s sebou. Už nic nebránilo tomu, aby vyšli na další část své cesty, a to na chatu Kotař. Počasí a výhledy byly stejně jako v předešlém dni stále překrásné a cestu si hodně užívali. Cesta utíkala jako voda a chata se čím dál více přibližovala. Po velké přestávce a po výborné zelňačce na Kotaři znovu vyšli, a to už na zastávku, odkud měli jet autobusem až do Ostravy domů. Po pár kilometrech sestupu přišli na konečné místo a na oslavu toho, že vše přežili a že se vše vydařilo, si připili nealko šampusem, a tím definitivně ukončili výlet do divoké přírody.

Jakub Rozsypal 2.E

Pin It