Rok se s rokem sešel a my jsme opět na cestě do Francie, tentokrát ne do Paříže, ale na jih.  Po přejezdu italských hranic nás přivítalo Monako, východem slunce, který byl naprosto kouzelný.

Východ slunce v Monaku1

Celkový výjev připomínal slavný obraz Imprese od Clauda Moneta. Poté jsme si prošli zajímavá místa, například Knížecí palác, u kterého jsme stihli i výměnu stráží (v Praze je ale asi záživnější). Poslední hodiny v Monaku jsme ukončili prohlídkou obrovského Oceánografického muzea s krásným, pomalu nekonečným výhledem na moře.  Jakmile jsme nasedli do autobusu, čekala nás Nice, kde jsme měli první nocleh. Než zapadlo sluníčko, smočili jsme nohy v moři (někteří se smočili asi víc, než chtěli) a se zapadajícím sluncem v zádech a šťastnými myšlenkami jsme se vydali na dlouhou cestu krásným pobřežím k hotelu. 

Střídání stráží v Monaku

Kasíno v Monaku1

Třetí den jsme si sbalili svých pět švestek, opustili Nice a hurá do Marseille. První zastávkou byla Pevnost If, kde byl vězněn Dumasův hrabě Monte Christo. Naši loď na pevnost jsme málem nestihli, ale nakonec se to po adrenalinovém čekání povedlo. Když jsme se opět nalodili, s větrem v zádech nechali pevnost za sebou a uháněli k další zastávce, kterou byl chrám Notre Dame de la Garde  s pozlacenou Madonnou a výhledem na přístav a město. Mimochodem, na první pohled to vypadalo jako výhled na Paříž od Sacré-Cœur, ale bez Eiffelovky. Velkoměsto Marseille vystřídalo malebné městečko Salon-de-Provence, se starobylou výrobnou mýdel, mechovou kašnou a výbornou zmrzlinou. 

Avignon, starobylé město s rozsáhlými hradbami, Papežským palácem a slavným mostem, na němž jsme sice netančili, ale procházeli se. Následovala půlhodinová cesta do Gordes, nejhezčí provensálské vesničky postavené na kopci s ještě hezčím výhledem na celou krajinu. Celý den jsme ukončili návštěvou malebného městečka Orange. Tady jsme obdivovali nejlépe zachované antické divadlo v Evropě. Bylo skutečně obrovské a působivé, takže člověk mohl vnímat jeho atmosféru. Zašli jsme si i na pořádně vydatné jídlo (ne, nebyl to „mekáč“, ale lasagne, pizza a mořské plody). Cestou na autobus jsme se zastavili u Vítězného oblouku v Orange. Spokojení a najezení jsme se vydali zpátky na hotel načerpat síly na další, poslední den ve Francii.

Papežský palác v Avignonu

Gordes

Vítězný oblouk v Orange

Tříhodinovou cestu do Lyonu jsme většinou prospali. Probudili jsme se ve městě, jehož centrum je zapsané na seznam UNESCO. Čekal nás výjezd lanovkou k renesanční bazilice Fourvière. Odtamtud jsme šli do Muzea krásných umění a pak přes čtvrť Croix-Rousse s dílnami lyonských hedvábnických dělníků (ale ty schody, které jsme museli cestou zdolat, byly FAKT náročné a nevím, jestli bychom si je dali ještě jednou). Nakonec jsme se vydali do velkého nákupního centra, vedle něhož stojí i tzv. Le crayon, budova, kde jsou kanceláře a hotel, ale hlavně se jí tak říká proto, že vypadá jako tužka. Výlet jsme zakončili v centru, dokoupili jsme poslední dárky, ať už pro rodinu, kamarády nebo pro sebe. Byl to opravdu úžasný zájezd plný nových krásných míst a skvělých lidí. Děkujeme paním profesorkám Zamazalové a Csölleové, že na sebe vzaly obrovskou odpovědnost, aby se mohlo tolik lidí podívat po krásách Francie.  

 

Pin It